Máme tolik vymožeností, které nám usnadňují život a přece nám stále chybí čas... A nejen na ředitelské židli je to znát čím dál víc. Proto je důležité hledat cesty, jak si čas ušetřit, Za sebe mohu doporučit následující (a věřte, že jsem se to musela dlouho učit):
Každý den řešíme množství situací, někdy předem známých, jindy neočekávaných. A právě v druhém případě se objevují emoce, které dokáží fakta zastínit a ovlivnit naše rozhodování. Co s tím?
Existuje velmi málo profesí, které se zabývají věkově rozmanitými i "funkčně" zařazenými lidmi. Ve škole přepínáme mezi dětmi / žáky a učiteli, mezi zaměstnanci a rodiči, mezi pedagogy zodpovědnými za žáky i nepedagogy stojícími tak trochu mimo. Jak to efektivně dělat?
V poslední době se zdůrazňuje individuální přístup. Souhlasím s ním, snažím se potřebám jednotlivců vyhovět, i když vidím jistá omezení. A tak se ptám na preference: jedinec nebo kolektiv?
